Abdullah
Trakénský hřebec Abdullah a jeho jezdec Conrad Homfeld při svých početných vítězstvích dokázali, že i skákání přes obtížné přakážky může být stylové a estetické.
Když se v roce 1983 sešli ve Vídni skokoví jezdci k pátému ročníku světového poháru ve skokovém ježdění, byl mezi jinými registrován i bílý trakénský hřebec jménem Abdullah.
Bohužel byl již při první soutěži neúspěšný a tak se pozornost soustředila na pozdějšího vítěze Della Joia na koni I love you z USA a na jezdce Conrada Homfelda na plnokrevné klisně Touch of class. O rok později seděl Conrad Homfeld při finále světového poháru v Göteborgu v sedle Abdullaha, který ve Vídni obsadil diskrétní 24. místo, ale k žádnému zázraku nedošlo. Abdullah parkúr pobořil a ve druhém finálovém kole byl vyloučen, obsadil 38. místo a tím skončil jako předposlední. Změna jezdce tedy nepřinesla požadovaný výsledek a mluvilo se dokonce o tom, že trakéni nemají ve sportu co hledat. Přitom ale bylo zapomenuto na skutečnost, že např. Američanka Anne Kursinski v sedle Liviuse - koně této rasy - získala při Panamerických hrách v roce 1983 dvě zlaté medaile, když předtím úspěšně absolvovala Velkou cenu Říma. Zde je třeba připomenout i Nanuka, který v roce 1934 v sedle s Irmgard von Opel vyhrál německé skokové derby. Trakéni, jako zástupci starého, vysoce prošlechtěného plemene, jsou známi svou vysokou výkonnosti a bojovností, ale také svou obtížnější jezditelností. Zde platí především tvrzení, že potřebují "svého" jezdce. A to byl také případ Abdullaha.